Wet Rain

11. ledna 2011 v 14:44 |  Povídky Tarei
mám tu další jednorázovku :) doufám že už se bude líbit víc jak ta minulá :D



Studené kapky se snášeli k zemi. Pomalu ale jistě. Jedna následovala tu druhou a druhá následovala tu co padala před ní. Nebe plakalo, plakalo nad tím strašným neštěstím co se všude dělo. Bylo to nesnesitelné. Kapky bičovali všechna okna a bubnovali obyvatele Konohy do pláštěnek pod kterými běhali a sháněli přístřeší. Jedna osoba na to však zvysoka kašlala.
Stála (abyste chápali ta osoba) v dešti a bylo jí jedno že bude celá promočená. Kapky mu stékali po obličeji a po promočeném oblečení od studených kapek deště které na něj dopadali z velké výšky než dopadly na jeho bílou košili...
Jeho černé vlasy se mu lepili na jeho křídově bílou a možná i prochladlou pleť. Smutně se díval do dáli. Přemýšlel, různě o životě, co udělal dobře a co špatně. Poodešel k blízké lavičce a sedl si na ni. Klouzala však neposunul se ani o kousek. Bylo mu jedno že ho to studí a že bude třeba i nemocný. Dešťová smršť připomínala z tepla domu jen lehké pršení však opak byl pravdou, pršelo prudce a silně. Položil si hlavu do dlaní a zavřel oči. Bylo mu špatně jako ještě nikdy. Jak psychicky tak fyzicky. Možná že se neměl vracet. Možná že by to bylo jiné kdyby zůstal tam, tam na té druhé špatné straně. Od té doby co se vrátil, už to jsou tři roky, mu dívka kterou měl rád stále neodpustila. Nevěděl jak ale asi se do ní zamiloval. Možná by to bylo jiné kdyby nikdy nepřekročil ten práh do své rodné vesnice. Ano tady se narodil a tady to také zradil. Poté zabil svého učitele a dokonce i bratra. Pak se vrátil. Už to budou tři léta odkdy je tu. A je to stále stejně. Kouká se na něj těmi jejími pohledy, nehledí na něj tak jak před léty. Hledí na něj tak...jinak. Chtěl by se vrátit v čase a opětovat jí její zářivé úsměvy. Zaradoval by se z toho že se kolem něj tak ochomýtala. Teď je to ale všechno pryč. Pořád se snáší k zemi jako nějaké otravné mušky. Dřív by říkal otravná té dívce která mu teď naprosto pobláznila hlavu. Za ní by položil i vlastní život který pro něj momentálně nemá ani cenu, protože ona...není jeho...Jak moc by jí chtěl objímat, přitisknout si ji na svou hruď, políbit jí do jejích hedvábných vlasů, stačil by mu jen slyšet její hlas. Ale to se asi nestane...ještě víc zabořil ruce do svých dlaní aby se nemusel koukat na okolitý svět.. Na chvíli otevřel své černočerné oči a zaposlouchal se do zvuku padajících ovalů které vydávali hlasitý zvuk bubnů které se tady ovšem nikde nenacházeli. Byli to jen ty hmotné předměty... Narovnal se a opřel se o lavičku, zaklonil hlavu a kdyby měl aspoň jen trochu pootevřené ústa už by mu do nich nakapalo. Zavřel oči a kapalo mu na víčka. Poté hlavu zase sklonil tak jak předtím. Nacházela se v jeho dlaních a byla sklopená. Najednou, když se pořádně zaposlouchal do ostatních tónů, uslyšel něčí chůzi. Otevřel oči a narovnal se, až poté vzhlédl k oné osobě. Více otevřel oči které si následně protřel. Přímo před ním stála osoba, natahující k němu svou malou ručku a byla zahalená v kapuci ze které čouhalo jen pár růžových pramenů. Tomuhle se velice podivil. Zjev této osoby odpovídal ale té kterou měl rád. Ještě jednou se na ni podíval a poté znovu přiložil své dlaně na oči a párkrát zakmital. Odložil je a opravdu se ujistil že se mu to nezdá. Natahovala k němu ruku na kterou dopadala voda z nebe. Tázavě se na ni podíval, pak se konečně odhodlal a její ruku stiskl.
Neviděl jí do očí které se vždy třpytili jasně zelenou barvou kterou tak miloval. Trochu ho potáhla za ruku, obrátila se, vykročila a stále
ho držela za ruku a kráčela přes mokrou zem. Mraky pomalu začali zbělávat až byli úplně bíle a na zem se sneslo už jen pár kapek a to jenom mrholení. Přestalo pršet úplně, dokonce vykouklo i sluníčko. Vypadalo to jakoby se počasí chovalo podle jejich pocitů. Dala si dolů kapuci a konečně rozhodila svoje krásné, růžové vlasy. Teď už věděl jistě že je to ona. Zamyslel se proč právě ona se o něj tak stará.
"To si tam chtěl zmrznout či onemocnět?" Promluvila najednou jejím sametovým hlasem.
"No...já..." Začervenal se což ona, naštěstí, nemohla vidět kvůli tomu že od něj byla otočená, nemohla vidět.
"Radši nic neříkej..." Řekla a jeho ruku mu pustila, vyhrabal klíče z kapsy a zaštrachala jimi v zámku do kterého klíč jasně rychle zapadl. Otevřela dveře, vešla a poté nabídla i černovlasému aby vstoupil. Ten jen váhavě pokýval hlavou no ale pak ho zelenooká potáhla dovnitř a tím zapříčinila že se tak trochu zatřásl a voda z něj trochu opadla.
"Vysleč si aspoň něco z toho oblečení. Ať tady aspoň trochu rozmrzneš, jdu udělat čaj." Řekla a on se přesunul do obýváku kde si sednul i když se voda roztekla z jeho kalhot. Ona mu donesla čisté oblečení (nevím kde ho vzala :D) a nechala ho tam na chvíli aby se převlékl. On se vybral z obýváku do koupelny a zalezl si tam, osprchoval se a potom se navlékl do čistého oblečení což zahrnovala košile a černé kalhoty. Samozřejmě i spodní prádlo. Vzal si ručník a přehodil si ho kolem krku. Ovšem nezapomněl na to že tohle všechno je její. Nechápal proč se o něj tak stará když o něj nejevila žádný zájem. Bylo mu to ale jedno, byl rád že se o něj začala trošku zajímat. Přes tvář mu přelétl lehký úsměv a poté se odebral konečně do obýváku kam právě zašla Sakura i s podnosem a dvoumi šálky s čajem. Tác položila na stůl a sedla si do křesla. Poté uchopila jeden horký hrníček s taktéž horkým nápojem. Přičichla si a blaženě přivřela oči. Sasuke se na ni zadíval a též přivřel oči. Líbil se mu ten pohled na ni, líbila se mu celá. Sedl si na gauč a taky si vzal
hrnek s čajem. Usrkl si ale hned svoji pusu oddálil z důvodu opaření.
"Pozor, je horký." Usmála se na něj a poté zafoukala a hladina se ihned zvlnila. Všimla si jak si na ni dívá.
"Stalo se něco?" Zeptala se ho a on se konečně probral z takzvaného transu do kterého se dostal.
"Ne nic..." Zamumlal a odložil nádobku zpátky na stůl. Zadíval se na svoje ruce které se mu teď víc než potili. Uhnul očima když se na něj podívala.
"Sakuro? Zeptám se tě, prosím odpověz mi pravdivě... Proč ses o mě začala tak najednou starat?" Zeptal se jí nervózně.
"Starám se o své týmové partnery." Usmála se a pak se mu podívala do jeho černočerných nocí. Najednou jakoby jednalo jenom jeho tělo...
Prudce vstal a přemístil se před ní. Měl štěstí
že Sakura hrnek už dávno položila jinak by ji asi vypadl z rukou. Vytřeštila oči a úplně skoprněla. Jeho rty byli na těch jejích. Koukala na něj a on měl jen zavřené oči. Vzápětí se od ní odpojil a Sakura si zakryla dlaní pusu. Stále třeštila oči na to jedno místo a nebyla schopná nějakého pohybu. Pokazil jsem to...sakra! Zaklel v duchu Sasuke.
"P-proč si to udělal?" Zeptala se ho a podívala se mu do očí. Když neodpovídal tak se zamračila.
"Na něco jsem se tě ptala! Proč si...si mě políbil?" Zeptala se ho už zoufaleji a on sklopil hlavu k zemi.
"Protože...protože tě mám rád... protože tě miluju...protože ty jsi jediná která mi momentálně rozumí a i když mě možná ignoruješ tak jsem se do tebe zamiloval a už to asi nikdy nezmizí." Mluvil k zemi.
"Cože?" Zeptala se vyjeveně a hleděla na něj jak chleba z tašky. Vstala a byla o něco menší než Sasuke. Prsty mu pozvedla hlavu aby mu viděla do očí a on se na ni díval smutně, ustaraně.
"Prosím řekni něco...zbožňuju tvůj hlas..." Zaprosil ale ona jen zakroutila hlavou. Sklopila hlavu a stále se držela za rty.
"Proč si to udělal?" Řekla zoufale a teď už se jí do očí draly slzy které však stále ještě úspěšně potlačovala.
"Tolik let... víš jaké to je ve mě probudit ten starý cit který jsem k tobě cítila? Víš jaké to je?" Pohlédla mu do očí. On jí viděl do
jejích uslzených a měl velkou touhu ji utišit. Uslyšel jak opět bubnují na okno ty kapky deště které nemají konce. Pořád neměli dost, pořád museli bít na ty okenice. Sasuke se k ní naklonil a obmotal kolem ní své silné paže, hlavu zabořil do jejího ramena a přitiskl si ji k sobě.
"Sasuke prosím...já..." Nenalézala vhodná slova které by byli dobré pro tuto situaci. Nevěděla co má dělat...
"Ne, prosit bych měl spíš já, odpusť mi za ty roky jak jsem se k tobě choval, vím že jsem byl strašný a určitě jsem musel působit velmi nesympaticky, choval jsem se jako nějakej namachrovanej frajer ale přitom jsem nebyl. A momentálně ani nejsem... Jsem vlastně jen trapnej blbec kterej ovšem ví co chce..." Sakura se nad tím musela zamyslet, poté sesmutně usmála a pohlédla mu do očí.
"Víš Sasuke, já jsem ti nikdy nic nevyčítala, vyčítala jsem spíš sobě že jsem tě neudržela v Konoze a ty jsi odešel, to mě tížilo ze všeho nejvíc takže ti ani nemám co odpouštět." Její tvář se zkroutila do jemného úsměvu ale pak hned zase povadla.Dívala se na něj smutně a přitom starostlivě.
Přivřela oči a pak je úplně zavřela, pustila jeho krk a ruce složila podél křesla ve kterém seděla.
Sasuke pochopil, narovnal se a poté opět zazněl jeho melodický hlas.
"Promiň..." Zamumlal a otočil se na odchod. "Děkuju že ses o mě postarala ale asi jsem měl raději zůstat v tom dešti..." Povzdechl si, vzal si své oblečení a odešel opět do toho deště. Sakura si uvědomila kam že to vlastně šel.
"Sasuke!" Zakřičela a on se těsně než vyšel ještě zastavil, pohlédl na ni a usmál se. Poté ji vybídl ať hovoří. Nabrala dech do plic a spustila...
"Proč myslíš že jsem tě sušila? Abys znova zmokl? Na to zapomeň." Řekla a zatahala ho zpátky do domu. Podívala se mu do očí, natáhla ruce které mu náhle obmotala kolem těla. Objala ho... Nejdřív byl trochu zaskočený ale pak jí objal taky.
"Nevím proč to dělám ale možná to bude tím že tě mám stále ráda..." Zašeptala. Vzal její tvář do svých dlaní a podíval se do jejích smaragdových očí. Měla je plné odhodlání...lásky...pochopení...ale také nejistoty... Pomalu se přiblížil k jejím rtům...jejich rty se setkali... Nejdříve se políbili jen jemně a něžně....vyvinul se z toho dravý a hladový polibek. Odpojili se od sebe a opřeli se čeli.
"Miluju tě..." Zašeptala a stále měla zavřené oči.
"Aji já tebe..." Přitisknul si ji k sobě a políbil jí do vlasů...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SheeShee zasa šiši :) SheeShee zasa šiši :) | E-mail | Web | 16. ledna 2011 v 12:06 | Reagovat

už som to raz písala Drahá Tairei. Bolo to proste neopísateľné. Mám taký pocit že od minulej jednorázovky si pokročila... A ako si mi už aj ty vravela, aj ty máš taký pocit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Adminská kniha                         Adminský chat