Ztemnělá ulice

21. května 2011 v 1:36 | Barunie |  Jednorázovky, zamyšlení, zkrátka Barunie
V rozepsaných máte writtimky jednu mou básneň vysvětlení tam je napsané. Nenastavila jsem nic, pardon. Půjdu spát, ale snad si toto přečete. Mějte se krásně, odjíždím vám do Anglie!! :)

Jdu ztemnělou ulicí. Bojím se, stromy okolo mě šíří stín. Kéž bys tu byl vedle mě, vzal mě okolo ramen a řekl, že vše bude dobré. Že ze ztemnělá ulice stejně bude zase v žáru slunce. Že za nocí stejně bude další den. Den s tebou. Ale nebude, neobejmeš mě a nic mi neřekneš.

Ty tu totiž nejsi a já se pořád bojím. Ale já chci, abys tu byl! Ten poslední večer než odjedu. Tys mi ale už odjel domů někam do zapadákova. Zítra se zase vrátíš, ale já tu už nebudu. Ale stejně, ty o mě nemáš zájem! Své srdce jsi dal jiné, té, která tě kvůli mně nechce! Připadám si, jako kdybych někomu zničila vztah, jenž ani nezačal.
Třeba zítra si uvědomíš, že tě mám ráda, že třeba bychom se k sobě hodili, že se ti po mě stýská, stejně jako se mě stýská po tobě, vždy když nejsem s tebou. Anebo taky ne. Třeba si na mě ani nevzpomeneš, ale já na tebe ano. To si pamatuj! Po té dlouhé době, než má zamilovanost (kéž by ne!) prchne stejně jako lekavá kočka, tvé jméno bude uloženo v mém srdci. Chtěla bych, aby sis to uvědomil a neničil mě svými projevy náklonnosti k jiným dívkám. Nechci být jen kamarádka.
Ztemnělá ulice svým způsobem vyjadřuje moji momentální náladu. Smutek, zloba i radost z nových zítřků. Smutek, protože mě nechceš. Zloba na tvé chování. Radost nemohu vystihnout.
Je to tak. Už dlouho čekám, až někomu řeknu ty dvě slova. Miluji tě. Jenže teď jsi tu ty! A tobě to evidentně říci nemohu. Nemáš o mě zájem a asi nikdy mít nebudeš…
Bojím se. Nebojím se o sebe. Bojím se, že až tě opustím, nebudeš již k mání a já se budu více utápět ve svém smutku. Že bych do tebe byla tolik bezhlavě zamilovaná? Copak to jde, když se známe tak krátkou dobu?
Ale asi jde. Zamotals mi hlavu. Ten první den byl nejhezčí. Jen tak jsme seděli a tobě byla zima. Z jedné strany kamarádka, veprostřed ty a já na druhé straně. Objetí rukou okolo ramen…a asi v té době na mě začala lézt ta nemoc, zvaná zamilovaní. Ten první den jsi byl jiný než ostatní kluci. Neměl jsi výhrady, když jsem si sedla po tvém boku, sám jsi mě objal! A to asi jen kvůli zimě. Vlastně počkej ještě chvíli v mé mysli. Bylo to jinak! Já si chtěla sednout vedle sestry a ty jsi řekl, že musíš sedět mezi holkami a sedl si mezi nás. Objal jsi nás a pak sestra vypadla a nastoupila ta kamarádka. Celý večer jsme tak proseděli, bavili se o hudbě a o normálních věcech. Večer se mě ptala kamarádka, jestli se mi líbíš a já, že nevím, ale že asi jo.
A pak? Druhý den jsi byl pořád milý. A já ti pořád něco říkala. Pověděl jsi jiné kamarádce, že jsem užvaněná, ale že prý se ti to líbilo. Ona sama říkala, že je dobře, když si kluk má co si s holkou říct. Třetí den jsi už projevoval zájem o kamarádku, cos objímal se mnou a to mě děsně štve. Dnes také, tedy včera také. Nechci vám rozbraňovat vztah, klidně si spolu choďte! Mě je to jedno, co si děláte. Ale tvé jméno je v mém srdci, to si pamatuj.
Starosti s láskou, ty jsem dřív neměla. Patnáctiny…že by to všecko změnily? Už nejsem pod zákonem.
Docházím domů a je mi trošku blbě z toho, co si vlastně myslím. Mám všechno pomotané do sebe. Jsem žárlivá nebo ne? Mám tě teda ráda nebo to jsou jen hormony? Nebudu to řešit. Snad mě jednou obejmeš znovu a snad už to nebude jen kvůli zimě nebo kamarádství. Nejsem chudinka, nekřičím do tmy, že se mi líbíš, nedusím to v sobě. Od té doby mám lepší náladu vždy, když na tebe pomyslím. Tuhle náladu si nechci zkazit. Dělej si, co chceš. Dělejte si všichni, co chcete! Já jsem zamilovaná! Tohle není dobré…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Adminská kniha                         Adminský chat